30 životů - František Miklas

Centrum Naberte kurz je určeno pro hráče, sázkaře a jejich blízké. František Miklas je jeho vedoucím. „Vzniku našeho centra předcházel projekt HRaní, v rámci, kterého jsme naplnili cíl převést principy harm reduction, které známe například z problematiky užívání drog, do prostředí hazardního hraní,“ popisuje vedoucí centra.

Centrum Naberte kurz funguje v on-line prostoru, a tak může pomoci lidem po celé České republice. Sociální pracovníci v tomto centru pracují s respektem k rozhodnutí nepřestat hrát a nabízejí služby, jejichž cílem je minimalizovat možné negativní dopady. Centrum kontaktují ale i hráči, kteří se svým hraním chtějí něco dělat a těm František a jeho kolegové pomáhají najít vhodného odborníka.

František Miklas nastoupil do Podaných rukou jako metodik pro projekt HRaní, který probíhal v minulých dvou letech. A protože byl tento projekt úspěšný, bylo vytvořeno centrum Naberte kurz a František se stal jeho vedoucím. „Když jsem se hlásil na pozici metodika, cítil jsem, že mám co nabídnout a měl jsem chuť pomáhat lidem. Předtím jsem pracoval mimo obor sociální práce, ale našel jsem se v tom. Mám pocit, že moje práce je určitým posláním,“ svěřuje se Miklas.

Jelikož centrum Naberte kurz působí v on-line prostoru, mohou pracovníci komunikovat s klienty rozmanitými způsoby. Například na Instagramu se snaží zaujmout potenciální klienty se zajímavostmi o hazardu. „Jednou jsme sdíleli příběh, jak vznikl sandwich. Hrabě Sandwich totiž holdoval hazardu a nechal si vždycky připravit svačinu složenou ze dvou plátků chleba a plátku masa — pro snadné uchopení jednou rukou, aby nemusel přestat hrát. Ostatní pak chtěli to, co má Sandwich. Sdílíme prostě zajímavosti týkající se hráčství a myslím, že jsme úspěšní,“ pochvaluje si vedoucí centra.

Na webových stránkách centra pak lidé naleznou užitečné informace. Například se dozví, jak je to s pravděpodobností, riziky nebo jak hospodařit s penězi a časem. S tímto ostatně pomáhá i nová aplikace Port. „Vytvořili jsme aplikaci, kde si klienti mohou vypočítat kolik peněz si mohou dovolit do hry vložit, stopovat si čas hry anebo si nastavit upozornění, které jim pomůže se po určené době od hry odtrhnout. Od hráčů z léčby totiž víme, že ztráta přehledu přispívá k eskalaci problémů,“ přibližuje Miklas.

„Lidé jsou hravá stvoření už od přírody, ať už je to dítě nebo dospělý. Není proto překvapivé, že hazardní hry jsou vlastně jednou z možností, jak se naladit na pohodovou notu. Proto je dobré zvyšovat i informovanost o tom, jak hrát a neztratit kontrolu. Pamatuju si, že tohle jsem zmínil tehdy i při vstupním pohovoru,“ vzpomíná s úsměvem Miklas.

Díky projektu HRaní a následnému pokračování centra Naberte kurz vznikla také jedna unikátnost, a to tzv. e-terénní práce. „V rámci téhle práce navštěvujeme místa v on-line prostoru, kde se klienti vyskytují. Připojujeme se do diskuzí pod články v médiích, zanecháváme stopy na internetu, aby nás lidé mohli snadněji kontaktovat. Ze stejného důvodu také odpovídáme na relevantní příspěvky v různých diskuzních fórech a nabízíme tak naši pomoc přímo ve známém prostředí pro hráče. Fungujeme s odkrytými kartami, klienti znají naše jména i tvář — jim ale nabízíme možnost naprosté anonymity,“ popisuje Miklas. To se ostatně centru daří velice úspěšně, jen v minulém roce se dostali do povědomí minimálně sto tisícům lidí.

Františka jakožto vedoucího centra neminou úkoly spojené s různou administrativou, je však také plnohodnotným e-terénním pracovníkem. „Sedím za stolem, mám počítač, externí monitor i sluchátka a komunikuji s klienty všemi způsoby, které nabízíme. Když mi napíše klient, který nechce být na svou situaci sám a já jsem na té cestě s ním, je to naplňující pocit. Těší mě, být součástí toho, že pomohu klientovi v tom, aby své problémy překonal, díky mé podpoře v jeho vlastním rozhodování. Samozřejmě, že naše začátky provázely pochybnosti, ale věřili jsme, že i kdyby se nám podařilo pomoci jen jednomu člověku, tak ta práce má smysl,“ pochvaluje si Miklas.

Když přišla v minulém roce pandemie koronaviru, lidé, kteří obvykle navštěvovali herny a kasina, tak nemohli hrát. „Na některé lidi pandemie dopadla tak, že prostě přestali hrát. Jiní přešli z kamenných provozoven do online prostoru. Byl ale i nárůst lidí, kteří měli najednou dost volného času a do online hraní vkročili právě kvůli rozptýlení,“ popisuje situaci vedoucí centra. „Potíží on-line hazardu je totiž to, že člověk může hrát úplně cokoliv, od točení automatů, stírání losů až po kurzové sázení a to kdekoli, kde má internetové připojení,“ říká Miklas.

Zvýšené riziko se objevuje i u přechodu z kurzového sázení s předstihem na tzv. live sázení přímo během zápasu. „I my máme klienty, u kterých začali potíže nenápadně. Chodili si jednou za čas vsadit na zápasy do pobočky nějaké sázkové kanceláře, studovali taktiku hry dopředu a tak dále. Pak se dostali k live sázení a vsadili během zápasu třeba padesátkrát. To už nabývá jiných rozměrů, stává se z toho touha po instantním vzrušení a hráč se díky rychlému a impulzivnímu jednání ponořuje do hry a leckdy až ztrácí povědomí o světě kolem. Podobného vzrušení dosahují hráči i hraním online technických her jako jsou třeba automaty. Takovéto jednání prohlubuje negativní důsledky, které mohou plynout z hraní hazardních her,“ popisuje situaci vedoucí centra.

Není proto divu, že je práce s lidmi, kteří mají různé problémy a osudy, velmi psychicky náročná. Sám František se tedy musel naučit, jak se nenechat prací pohltit a relaxovat. „Když jsme projekt HRaní rozjížděli, tak jsem odpočinek hodně podcenil, byl jsem do práce úplně zakousnutý. Když jsem třeba umýval nádobí a na něco jsem si vzpomněl, všeho jsem hned nechal a šel jsem si to poznamenat. Teď je to tak, že přesto, že mi k nahlédnutí stačí jen internetové připojení, daří se mi oddělovat osobní život od toho pracovního,“ přiznává Miklas.

Protože se jedná o práci ve snadno dostupném on-line světě, může se stát, že i František se někdy zapomene. „Vážím si proto situací, kdy mi kolegyně připomene, že i u nás je potřeba hlídat si to, že ačkoli naši klienti v diskusích fungují i mimo naši pracovní dobu, je třeba držet si odstup a myslet i sám na sebe. Přesto mě někdy ale napadne, že co kdyby klient právě v ten okamžik potřeboval naši pomoc. Věřím ale, že jsme nechali dost vodítek a informací k tomu, aby tuto krátkou dobu, kdy jsme nedostupní, zvládl překonat,“ uzavírá.

---

Text vznikl u příležitosti 30. výročí Společnosti Podané ruce. Příběhy jsou skutečné, avšak mohou být anonymizované nebo s pozměněnými jmény za účelem ochrany soukromí. Popisované životní situace odpovídají době vzniku textu a nemusí odrážet současný stav klientů ani aktuální personální složení organizace.