30 životů - Jan Veselý

Dramatik a dramaterapeut, supervizor, kouč, tvůrce edukativních a preventivních programů pro žáky, lektor teambuildingových aktivit a zážitkové pedagogiky i příležitostný herec v amatérském divadle. S výčtem aktivit, jimž se Jan Veselý věnuje, bychom mohli ještě pokračovat. Profesně se však primárně zaměřuje na prevenci vzniku návykového a rizikového chování u dětí a mladistvých. Ve Společnosti Podané ruce pracuje již jednadvacet let. Prevence v Brně je pod jeho taktovkou. „Už od začátku jsem v tom viděl smysl. Pochopil jsem, že když se člověk dostane do problémů, tak se tato situace řeší složitě. A proto považuju za významné jim předcházet,“ říká usměvavý sympaťák.

Ke své práci přišel jako slepý k houslím. Už od dětských let ho zajímalo divadlo, během studia na základní i střední škole se podílel na přípravě několika her. Nebylo pak tedy překvapením, že po maturitě zamířil na Janáčkovu akademii múzických umění, kde získal magisterský titul z oboru dramatická výchova. Posléze složil také doktorskou zkoušku z pedagogiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Ještě předtím ale na JAMU realizoval experimentální divadelní představení, které mělo zpodobňovat halucinace způsobené halucinogenními látkami. „Podané ruce jsem tehdy oslovil, aby tento projekt zhodnotili, případně mi poradili, co změnit,“ vzpomíná. Inspiraci k němu převzal z knížek Timothy Learyho, které v těch časech hojně četl. „Dostal jsem z toho čtení chuť vyzkoušet LSD, načež mi jeden pracovník řekl, ať ještě počkám, něco si okolo toho nastuduju nebo o tom pohovořím s klienty. Tím mě odradil,“ dodává.

Jelikož mu prostředí Podaných rukou učarovalo, vytyčil si za cíl tam pracovat. První pokus nevyšel, mezitím tak učil na základní umělecké škole dramatickou výchovu. Napodruhé se již zadařilo a Veselý nastoupil na post lektora. V práci se začal věnovat také dramaterapiím, nejprve v terapeutických skupinách, s klienty ve výkonu trestu, později i s dětmi a mladistvými. Z jeho iniciativy vzešel například úspěšný projekt Na zdraví zaměřený na prevenci vzniku alkoholismu u dětí a mladistvých. Dramaterapii nyní vyučuje také na Univerzitě Palackého v Olomouci a na brněnské Masarykově univerzitě.

Láska k divadlu Veselého provází i v osobním životě. Přestože si zahrál v Městském divadle v Brně, nejvíce ho oslovil amatérský divadelní soubor BOTA z Bílovic nad Svitavou, v němž působí dodnes.

Centrum prevence v Brně nabízí tři formy předcházení rizikovému chování. Zážitkově koncipovaný program všeobecné prevence je pro děti dle Veselého příjemným zpestřením frontální výuky. „Jednak je to hravou formou, takže je to baví. Navíc je necháváme, aby si z toho odnesli to, co potřebují, nic jim nevnucujeme,“ vysvětluje. Nejradši Veselý pracuje se staršími žáky, zejména se středoškoláky. „Ti malí jsou hodně motivovaní, takže si mezi nimi často připadám ‚zbytečný‘. Naopak si myslím, že jsem ve fázi, kdy můžu dělat složitou práci. A právě ti puberťáci jsou pro mě výzvou,“ vysvětluje.

Dalším typem prevence, jemuž se věnuje, je selektivní, kdy pracuje s kolektivem, který s rizikovým chováním již přišel do styku. V neposlední řadě se zaměřuje na indikovanou prevenci, kdy konkrétním žákům přes rodiče či školu nabízí individuální konzultace. „Když jsem začínal, klienti brali hlavně drogy, aby našli radost, potěšení či zábavu. V poslední době se ale stále více vyskytuje samoléčitelský syndrom, kdy si mladí lidé trpící stresem, úzkostnými stavy a depresí, pomáhají trávou a alkoholem,“ popisuje. Tématu duševního zdraví se chce Veselý věnovat i nadále. Centrum ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci pracuje na projektu zaměřeném na péči o duševní stav dětí.

Jednadvacet let Veselý přihlížel tomu, jak se organizace postupně vyvíjí a rozšiřuje. Největší změny dle něj přišly až s profesionalizací a standardizací. „Ze začátku se nám stávalo, že jsme za program od škol namísto peněz dostávaly dary. Jednou jsme tak vyfasovali ptačí budky, jindy keramické kočičky, které jsme si pak vystavili v kanceláři. Na Znojemsku nám jednou dokonce zaplatili demižonem vína,“ vzpomíná a propuká ve smích. Nyní je naopak domluva s centrem na úrovni, ceny za programy jsou fixní, a i když v čase rostou, je o prevenci stále velký zájem. „Byla to na začátku tak trochu anarchie. Dneska jsme to postavili do té roviny, že máme propracovaný systém, metodiky i nabídku programu, kterou postupně převádíme až skoro do e-shopové podoby. Školy se dopředu seznámí s přesnými podmínkami spolupráce, podepisují smlouvu a podobně,“ přibližuje.

S vyhořením se potýkal již několikrát. Pokaždé se ale rozhodl zůstat, neboť dle něj přínosy převyšovaly negativa. Překonat krize mu kromě uznání od nadřízených, supervizí a různých koníčků pomohly i nové výzvy, jakou byl třeba i koronavirus, na který spolu s kolegy reagovali vytvořením čtyř nových distančních programů pro žáky a webinářů zaměřených na podporu rodičům a pedagogům. „To byl obrovský počin! Koupili jsme si placenou verzi Zoomu, kde je omezená kapacita na sto lidí, která byla během chvilky naplněna,“ říká. V letošním roce zatím nabídli veřejnosti celkem deset webinářů, kterých se účastnili lidé z různých koutů republiky. Přízni se aktuálně těší také program zaměřený na předcházení kyberšikaně a sexuálnímu obtěžování na internetu, pomocí něhož se mladiství naučí, jak se bezpečně pohybovat ve světě onlinu.

Veselý miluje být v kontaktu s lidmi i různorodou kreativní činnost. Naproti tomu ho nebaví rutinní práce, jako je vyřízení nutné administrativy. I přes postupnou profesionalizaci se však cítí v práci svobodný. Pozitivně hodnotí také spolupráci s jinými organizacemi, s nimiž se vzájemně inspirují a pomáhají si. Za účelem zachování kvality programů a služeb se zhostil také role certifikátora.

Při osobním setkání s klienty Veselý preferuje pozitivní motivaci před kritikou. „Je potřeba každého ocenit za jakýkoliv posun, aby viděl, co se mu povedlo. Osvědčilo se mi také pravidlo tří setkání — vždy klientovi nabídnu se třikrát potkat o samotě a naprostá většina lidí s tím souhlasí. Poté společně vyhodnotíme, zda je potřeba nadále spolupracovat, či ne,“ doplňuje.

Do paměti se Veselému zapsal příběh klienta, který nárazově užíval konopí, alkohol a léky ve velkém množství. Veselý s ním spolupracoval přes rok. Dlouhou dobu se nikam neposouvali a nevěděl, jak mu pomoci. Až jednou listoval jeho složkou, uvědomil si, že se náctiletý klient nikdy nezmínil o své dívce, na což se jej při dalším setkání také zeptal. „Zarazil se a řekl mi, že je na kluky. Úplně se otevřel, byl jsem první člověk, kterému to řekl. Nakonec jsem ho namotivoval, aby se svěřil rodičům, kteří to vzali. Klient si našel přítele, dokonce mi ho přivedl ukázat. Ty vztahy se uzdravily, takže si přestal ubližovat,“ uvádí na závěr. Veselého vizí je primární prevenci v podobném duchu rozšířit i v dalších krajích působnosti společnosti.

---

Text vznikl u příležitosti 30. výročí Společnosti Podané ruce. Příběhy jsou skutečné, avšak mohou být anonymizované nebo s pozměněnými jmény za účelem ochrany soukromí. Popisované životní situace odpovídají době vzniku textu a nemusí odrážet současný stav klientů ani aktuální personální složení organizace.