30 životů - Lukáš Carlos Hrubý

Letos je tomu pětadvacet let, kdy Lukáš Carlos Hrubý nastoupil do Společnosti Podané ruce jako pomocná síla v oblasti psychoterapie. Začínal jako dobrovolník při studiu v olomouckém Kontaktním centru pro uživatele drog, poté si vyzkoušel práci v terénu. Dnes nabízí poradenství a terapeutické služby.

Postupně se přes různé pozice také vypracoval na post odborného ředitele pro Olomoucký a Zlínský kraj. „Stále cítím, že je to smysluplná činnost a neumím si představit sám sebe v komerčním sektoru, kde by primárním cílem bylo vydělat peníze. Zřejmě by mě to rychle přestalo bavit. Má práce mě naopak nabíjí, dává mi energii ráno vstát,“ říká.

K práci s lidmi s návykovým chováním ho přivedl jeho bratranec, který působil v olomouckém Kontaktním centru. Původně Lukáš studoval personalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Při výběru povinných praxí upřednostnil poradenské prostředí před personalistickým. „Dávalo mi to vnitřně smysl,“ míní. Tehdy poprvé zavítal do Podaných rukou a už neodešel. Terapeutické služby se mu zalíbily natolik, že personalistiku brzy vyměnil za psychologii, kterou vystudoval na Univerzitě Palackého.

Za pětadvacet let měl Lukáš možnost zblízka sledovat, jak se organizace v čase rozšiřuje a profesionalizuje. „Když jsem začínal, bylo v Olomouci jedno Kontaktní centrum pro uživatele drog, kde pracoval jeden člověk nastálo, druhý na částečný úvazek a třetí jako dobrovolník,“ vzpomíná. Dnes služby v Olomouckém kraji tvoří přibližně polovinu společnosti. Také počet center různého zaměření s každým rokem přibývá. „Minulý rok jsme otevřeli Doléčovací centrum ve Zlínském kraji. V současnosti existuje dohromady čtyřicet center ve třech krajích,“ přibližuje.

Právě možnost smysluplně rozvíjet síť nových služeb ho na práci ředitele naplňuje. „Letos jsme rozjeli projekt HRaní zaměřený na prevenci patologického hráčství. Je kompletně převedený do oblasti onlinu, což je republikový unikát,“ popisuje.

Neméně si pochvaluje pozici terapeuta, při níž má příležitost si vyslechnout mnohdy fascinující lidské příběhy. „Těší mě, že své klienty můžu doprovázet po nějakou dobu na cestě při hledání změny, vlastního růstu a přeformulování hodnot a postojů,“ usmívá se.

Největší výzvou na práci ředitele jsou finanční prostředky a přidělený obnos dotací, který je vratký a může se rok od roku měnit. „Každoročně se potýkám s rizikem, že přijde politický škrt a najednou nebudou peníze pro zaměstnance,“ přiznává.

Při terapiích je naopak leckdy pro Lukáše náročné, aby se dokázal sžít s měnící se dobou a vytrvale na sobě pracoval. „Musím si neustále udržovat odstup, rozum a zároveň zvídavost,“ nastiňuje.

Za jeho psychoterapeutickou kariéru mu rukama prošly stovky lidí. Aktuálně má na starost dvanáct klientů. Ve svých začátcích se zaměřoval na pomoc uživatelům drog, za posledních pár let se přeorientoval na práci s hráči. Nyní se kromě individuálních sezení věnuje párovým terapiím, které jej velmi baví. Proto by do nich chtěl dávat svou energii i nadále. S některými klienty se potkává nejen osobně, ale i distančně skrze online hovory.

Nejčastěji za Lukášem chodí lidé potýkající se s problémy s alkoholem. Za epidemii koronaviru se jejich počet výrazně zvýšil. Nárůst Lukáš zaznamenal i u uživatelů drog, zejména pervitinu, u nichž vzrostla intenzita výměny jehel. „Je evidentní, že na lidskou psychiku toto období silně doléhá, a tak to někteří řeší i touto cestou,“ říká.

Za v mnoha ohledech přelomového klienta považuje Michala, což byl první hráč, se kterým Lukáš pracoval. Popasoval se s tím poctivou osobní reflexí, ale i častými konzultacemi s kolegy a supervizemi. „Scházeli jsme se několik měsíců a zažili jsme společně momenty, kdy se mu dařilo hodně, i ty, kdy se mu dařilo méně. Nahlédl jsem tak zblízka do hráčského života. Právě díky této zkušenosti jsem v sobě já sám otevřel otázku, proč nepracujeme s hráči systémově,“ popisuje motivaci, která stála za vznikem specifických služeb.

Při terapiích Lukáš razí heslo, že cílem není heroicky držet abstinenci, ale najít jinou životní náplň a být spokojený. „Snažím se dělat vše pro to, abych dal člověku možnost se posunout, jestli to nakonec dopadne, záleží už na něm,“ tvrdí.

Také své kolegy vede k uvědomění, že není v jejich možnostech zachránit svět, ale dělat svědomitě svou práci a cítit se při ní dobře. Aby předešel jejich vyhoření, je systém vedení demokraticky nastavený. „Zaměstnanci spolurozhodují o tom, jak mají služby vypadat. Hodně si povídáme,“ přibližuje.

A co pomáhá Lukášovi přijít na jiné myšlenky? Jeho velkou zálibou je jachting, kterému se věnuje už patnáct let. „Je to úžasný relax vyjet na moře bez mobilu, jen s kamarády. Na chvíli si hrajete na námořníky a vaší jedinou starostí je, jak správně vytáhnout lano a vytrimovat plachtu,“ usmívá se. Letos má v hledáčku Chorvatsko a Řecko.

---

Text vznikl u příležitosti 30. výročí Společnosti Podané ruce. Příběhy jsou skutečné, avšak mohou být anonymizované nebo s pozměněnými jmény za účelem ochrany soukromí. Popisované životní situace odpovídají době vzniku textu a nemusí odrážet současný stav klientů ani aktuální personální složení organizace.