30 životů - Markéta

Sama se se závislostí nepotýkala, několik let ale podřizovala celý svůj život blízké osobě, která neměla život pevně ve svých rukách. Markétin partner holdoval alkoholu a trable ve vztahu na sebe nenechaly dlouho čekat. „Přítel byl agresivní, bála jsem se,“ vzpomíná. Netušila, že je situace tak vážná. Jedním z důvodů bylo i to, že alkohol není ve společnosti vnímán tak negativně jako třeba drogy. Markéta si ale i s touto návykovou látkou zažila své…

Dva roky žila s přítelem, který si nedokázal odepřít alkohol. „Šestnáct hodin denně prospal, nevyšel ani do druhého patra. Zhubl na šedesát kilo, byl samá kost,“ popisuje. Dodává také, že lahve s alkoholem měl poschovávané všude po domě. Brzy se přidaly záchvaty vzteku, ataky a emocionální nestabilita. Opakovaně docházel do léčeben i na detox, cestu k lahvi ostrého pití si ale vždycky našel. Markéta věřila, že se vše v dobré obrátí, ale bylo to pro ni nesmírně psychicky náročné. „Tolikrát jsem se ptala sama sebe, proč to dělám. Proč ho neopustím. Proč se tak trestám. Nerada se vzdávám, to je celé,“ vysvětluje.

Před hádkami Markéta utíkala do kina, trávila čas v přírodě a propadla bruslení. Domů se vracela s čistou hlavou, ale realita ji brzy dostihla. „Došlo to do takové fáze, kdy jsem počítala s tím, že jednou otevřu dveře a on tam bude bezvládně ležet na zemi. Umře mi. Ta bezmoc mě paralyzovala,“ vzpomíná.

Vinu nedává jen partnerovi, ale i nastavení společnosti. V Česku se nadměrnou spotřebou alkoholu chlubíme a neuvědomujeme si, že se pohybujeme na tenkém ledě. Pro Markétu bylo velkým překvapením, že v léčebně, kam chodila za přítelem, potkávala spousta doktorů, inženýrů, matek a krásných a úspěšných žen. Nikdo neměl vousy po pas plné drobků a zbytků pomazánky, jak si vždy představovala.

Tomáš aktuálně rok abstinuje a Markéta je na něj právem hrdá. Obavy o to, jestli je ten stav udržitelný, ji ale pořád mučí. Právě proto chodí na terapie do Podaných rukou, kde funguje skupina pro blízké těch, kteří se léčí. Pouhé debatování s proškoleným personálem je jako pohlazení na duši. „Hodně mi to pomáhá. Je nás tam spousta, kteří v tak toxickém prostředí žijí. Mám pocit, že v tom nejsem sama,“ popisuje Markéta.

Partner bere lék Antabus. Pokud se pacient dotkne alkoholu, tělo odpoví celou řadou nepříjemných reakcí. Je to pojistka pro Tomáše i Markétu. Díky tomu proběhl třídní sraz bez problémů a místo alkoholu se pila obyčejná limonáda. „Jsem ráda, že jsem to s ním nevzdala. Pořád jsem si opakovala, že to není on, že ho proměňuje alkohol. On je totiž jinak moc hodný chlap. Ale v první řadě musím poděkovat Podaným rukám, že tu pro mě byly a vlastně stále jsou,“ zakončuje Markéta.

Text vznikl u příležitosti 30. výročí Společnosti Podané ruce. Příběhy jsou skutečné, avšak mohou být anonymizované nebo s pozměněnými jmény za účelem ochrany soukromí. Popisované životní situace odpovídají době vzniku textu a nemusí odrážet současný stav klientů ani aktuální personální složení organizace.