30 životů - Martin (pervitin)

„Chtěl jsem si uřezat oční víčka. Pronásledují mě strašné noční můry a nemůžu spát. Všechno se mi to vrací,“ vypráví čtyřiatřicetiletý Martin. Drogy bere už jednadvacet let. Má diagnostikováno osm psychických poruch. Byl sexuálně zneužívaný, viděl umírat své přátele, jako dítě byl nucen polykat drogy a vozit je přes hranice. Dnes je stále aktivně užívá. Zároveň ale už pracuje jako peer pracovník pro kontaktní centrum DROM.

Martinův otec byl alkoholik, matku bil. Jednoho chladného zimního dne vyhodil svého třináctiletého syna na ulici. „Ujala se mě asi čtyřicetiletá žena. Vzala si mě domů, napíchla mi žílu a vyspala se se mnou. Od té doby v tom lítám,“ popisuje Martin. Slova se mu derou z úst neuvěřitelně rychle. Chrlí jednu větu za druhou. „Takhle zrychlený jsem od doby, co jsem se pokusil zabít pervitinem. Zamiloval jsem se do jedné holky a ona mi zlomila srdce. Tak jsem si pustil do žíly čtrnáct dávek,“ vzpomíná na jeden ze svých pokusů o sebevraždu. Těch bylo celkem jedenáct. Pořezal si ruku, skočil z patnácti metrů, vypil rtuť, přežil výbuch i čtyři autonehody. Důvodem byly většinou ženy – neopětované city, nevěra nebo konec vztahu.

A ženy se v Martinově vyprávění objevují často. „Holky jsou fajn, sex taky. A rád se o ně starám a chráním je. Nesnáším, když je někdo na holky hnusný.“ Pěkně mluví i o ženě, která ho ve třinácti sexuálně zneužívala. „Jasné, byla to pedofilie. Mně se to ale vlastně celkem líbilo. Naučila mě, k čemu to tam dole mám. Dala mi střechu nad hlavou, čisté oblečení a jídlo. Díky ní umím číst.“ K mužům ale takovou důvěru nemá. Ode dne, kdy mu otec prokopl v dětství čéšku, je vůči nim obezřetnější. Podle svých slov je vyloženě nesnáší. Jako peer pomáhá ale pochopitelně i jim.

K práci peera se dostal úplně náhodu. „Ošetřil jsem jednoho chlapa, kterému tekla tepna. Rozkřiklo se to a začali za mnou chodit se zraněními i další. Sedm let jsem to dělal zadarmo, a pak jsem zjistil, že to můžu dělat za peníze jako peer,“ popisuje Martin, který má sedmnáct různých certifikátů, tři z nich jsou zdravotnické. V minulosti pomáhal jako peer i Podaným rukám. S těmi udržuje kontakt i dnes, kdy dochází do Kontaktního centra Červený mlýn.

Organizace mu pomáhá s vyplňováním potřebných dokumentů před nástupem do léčby. Využívá také poradenství, preventivně se sem chodí testovat na infekční choroby, využívá služby telefonu anebo také výměnu HR materiálu. „Oni pomáhají mně a já jim, občas cvičím nové peery.“

Kromě toho, že si Martin vydělává, má i bydlení. Deset let žil na ulici, dnes má díky projektu Housing First vlastní byt. „Můžete brát drogy a ve společnosti normálně fungovat. Svou závislost mám celkem pod kontrolou, chci ale přestat. Uvědomuji si, že to není dobré.“

V minulosti se léčil už osmnáctkrát. Naposledy ho z léčebny vyhodili, protože se vyspal s jednou z pacientek. „Zamiloval jsem se do ní. Čeká dítě, a i když není moje, chci, aby se mělo dobře. Momentálně je to moje největší motivace přestat,“ vysvětluje Martin, který sám mít děti nemůže.

Tentokrát je pevně odhodlaný dotáhnout léčbu až do konce. Aktuálně je čtrnáct dní čistý. Jeho největším přáním je vozit s partnerkou kočárek a pořídit si pejska.

---

Text vznikl u příležitosti 30. výročí Společnosti Podané ruce. Příběhy jsou skutečné, avšak mohou být anonymizované nebo s pozměněnými jmény za účelem ochrany soukromí. Popisované životní situace odpovídají době vzniku textu a nemusí odrážet současný stav klientů ani aktuální personální složení organizace.