30 životů - Nikola

Nikola neměla v životě štěstí na partnery. Musela čelit fyzickým útokům i ponižování. V šestnácti letech poprvé vyzkoušela drogy. „Měla jsem tehdy staršího přítele, pobízel mě, abych to vyzkoušela. Netrvalo dlouho a propadla jsem jemu i drogám,“ vzpomíná. V sedmnácti skončila na detoxu, on šel do vězení. Tam se později ocitla i Nikola. Dnes ale vede úplně jiný život.

„Chodím sem každý den,“ začíná své vyprávění dvacetiletá Ester. Navštěvuje Nízkoprahové centrum pro děti a mládež v Olomouci už od puberty a oblíbila si jak nabízené volnočasové aktivity, tak i personál. Nejde ale jen o zábavu, dokonce si tu našla přítele, se kterým plánuje společnou budoucnost.

Nikola se se svým partnerem ocitla přímo u zdroje. Policie se neptala a sebrala je oba. „Nikoho nezajímalo, jaký byl můj skutečný podíl viny. Patřili jsme k sobě, to stačilo,“ vzpomíná Nikola. Kvůli podmínce z minulosti si odseděla čtyři a půl roku, její partner odešel jen s podmínkou. „Byla to láska jako trám, slíbili jsme si, že na sebe počkáme.“ A dodrželi to. Zatímco se ale Nikola rozhodla s užíváním drog přestat, její přítel jim zase podlehl. Do týdne zlákal i Nikolu. Nebral ohledy na to, že podstupovala ambulantní léčbu. Nezáleželo mu na ní. Věděla, že musí toxické prostředí opustit. Bylo to těžké, ale pomocnou ruku našla u muže, který se později stal jejím životním partnerem. „Nechápala jsem, co by se mnou chtěl mít takový kluk společného. Prostředí, kde jsem se pohybovala, mu bylo cizí. Byl normální, žil slušně,“ vzpomíná s úsměvem.

Na tom, že porazila boj s drogami, se velkou měrou podílely i Podané ruce. Provázely ji celý život. Odvážely Nikolu na detox, spolupracovala s jejich kontaktním centrem, setkala se s nimi v rámci poradenských služeb ve vězení. V červnu dokončila program KOMPAS. „Zkoušela jsem i jiné organizace, ale s žádnou nebyla tak dobrá spolupráce. Jsou zodpovědní za mé zdraví, za současný život. Doufám, že zůstanou i do budoucna tak opravdoví a nasměrují na správnou cestu i spoustu dalších.“

Za roky, které pro ni byly velmi psychicky náročné, udělala tlustou čáru a nechce se ohlížet zpátky. Týká se to drog i pobytu ve vězení. „Zdravotnictví tam mají špatné — zanedbali mi zápal plic, přišla jsem o několik zubů. Ve vězení byla spousta leseb, když si na vás někdo zasedne, nemáte šanci,“ říká Nikola se sklopeným zrakem. Na chvíli se odmlčí. Trestankyně mohou takové případy nahlásit, nic se pak ale reálně nestane.

Nikola si sáhla na dno. Byly chvíle, kdy chtěla všechno zahodit, během léčby měla pozitivní testy, nechodila na sezení, chyběla jí motivace. „Dnes mám ale tisíc důvodů se ke starému životu nevrátit.“ Vypadalo to, že se dítěte nedočká, ale podařilo se. Prožívá nejkrásnější chvíle v životě a s partnerem, který ji celou cestu na cestě z bludného kruhu podporoval, se těší na rodinu. „Nedávno jsem viděla na zemi zatavenou stříkačku. Jen jsem se pousmála, že už je to za mnou a šla jsem dál,“ zakončuje pyšně Nikola.

Text vznikl u příležitosti 30. výročí Společnosti Podané ruce. Příběhy jsou skutečné, avšak mohou být anonymizované nebo s pozměněnými jmény za účelem ochrany soukromí. Popisované životní situace odpovídají době vzniku textu a nemusí odrážet současný stav klientů ani aktuální personální složení organizace.