30 životů - Pavla Šuranská

Před skoro jednadvaceti lety stála Pavla Šuranská u zrodu prvního Kontaktního centra společnosti Podané ruce ve Zlínském kraji. Denně tam pomáhá uživatelům nelegálních návykových látek například výměnou použitých jehel nebo vyřízením nových dokladů, v případě přání klienta však nabízí i zprostředkování léčby. Kromě péče o druhé ji na práci kontaktní a poradenské pracovnice nabíjí možnost osobního růstu. „Nečekala jsem, že u toho tak dlouho vydržím. Jelikož se ta práce neustále vyvíjela, neměla jsem pocit ustrnutí na jednom bodě,“ přiznává Pavla, která od září letošního roku znovu nastupuje na post vedoucí.

Empatie se u Pavly projevila už v dětství. „Byla jsem citlivá vůči projevům nespravedlnosti třeba ze strany kantorů,“ vzpomíná. Po vystudování gymnázia v Uherském Hradišti tak zamířila na kroměřížskou Vyšší odbornou školu pedagogickou a sociální, kde získala potřebnou kvalifikaci pro práci v sociální sféře. Možnost nahlédnout blíže do života uživatelů nelegálních návykových látek se jí naskytla při povinné stáži, kterou se rozhodla absolvovat v nízkoprahovém zařízení. Když pak po škole narazila na výběrové řízení do nově vznikajícího Kontaktního centra v Uherském Hradišti, tehdy s názvem Charáč, neváhala a přihlásila se.

A zadařilo se. Dnes třiačtyřicetiletá Pavla pracuje ve Společnosti Podané ruce s dvojitou přestávkou kvůli mateřské bezmála patnáct let. Během mateřské dovolené dostudovala magisterský stupeň z oboru Sociální pedagogika na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Za více než dvacet let existence prošlo Kontaktní centrum mnohými změnami, i když jde dle Pavliných slov o vývoj spíše pozvolný než překotný. V první řadě s příchodem certifikací a standardů služeb se centrum profesionalizovalo. Významně se proměnila také klientela. V počátcích byli častými návštěvníky centra „huliči“, po čase převážili uživatelé tvrdších drog — hlavně pervitinu. I když do centra zavítá za rok třicet až padesát nových tváří, hrstka klientů jej stále navštěvuje od úplného počátku. „Tím pádem se zhoršil i jejich zdravotní stav a přibývá nemocí. Někteří jsou navíc na ulici nebo žijí po ubytovnách, což jejich zdraví neprospívá,“ popisuje Pavla.

Právě tito lidé dokáží ocenit služby nabízené centrem nejvíce. V provozu je tu počítač, za který můžou na chvíli usednout, aby vyřešili osobní záležitosti, dále pak koupelna s pračkou a sušičkou a kuchyň, kde je k dispozici pečivo od lokálního sponzora. „Oblíbeným koutem je dvorek se zahrádkou, kde se setkávají klienti i pracovníci, pro které je to příjemný oddych od počítačové administrativy,“ směje se Pavla a vzápětí dodává, že smyslem centra je návštěvníkům poskytnout možnost si v klidu odpočinout bez moralizování a odsudků. Celkově jej za rok navštíví asi dvě stě klientů. Primární motivací pro Pavlu ale nejsou čísla, chce zkrátka druhým zlepšit den.

S cílem udržet centrum jako bezpečnou zónu musí klienti dodržovat pravidla. „Nesmí sem třeba nosit drogy, domlouvat se na jejich výrobě nebo distribuci,“ přibližuje pracovnice. Při porušení pravidel hrozí sankce, jako je například zákaz návštěvy kontaktní místnosti po určitou dobu. „Někdy to poruší, aniž by si to uvědomili. Někteří se u nás cítí už jako doma, takže někdy neúmyslně ventilují své pocity a potřeby,“ dodává.

Ne každý klient se osmělí vystoupit ze své anonymity. „Někteří uživatelé chodí pouze na výměnu injekčního materiálu, nic jiného nepotřebují. Mnozí mají dokonce práci a stálý příjem, jsou stabilní, ale příležitostně berou,“ vysvětluje Pavla. Není její ambicí pomoci všem od návykového chování. Primárně usiluje o snížení škod a rizik. „Je to služba i pro veřejnost, protože tím předcházíme infikaci například hepatitidou typu C, která se mezi injekčními uživateli drog často vyskytuje,“ vysvětluje.

Přesto se mnoha klientům podařilo pomoci. Pavla ráda vzpomíná na příběh jedné z nich, kterou potkala v terénu. „Měla zrovna třicet let, což je přelomový věk, kdy dochází k rekapitulaci dosavadního života. Tehdy byla nešťastná ze způsobu života, a tak jsem jí navrhla, že k nám může přijít a společně hledat řešení,“ vypráví. Žena nakonec opravdu přišla a začala abstinovat. Po absolvování léčby Pavle děkovala za pomoc. „Můj zájem pro ni byl v tu chvíli stěžejní. A proto myslím, že záleží hlavně na malých gestech, které však mohou člověka nakopnout ke změně,“ míní Pavla. Někteří klienti o sobě naopak už nedají vědět. To pak Pavla přemýšlí, co se s nimi stalo, a doufá, že se jim daří. Leckdy se o nich rozhovoří i jejich známí, aniž by se vyptávala.

Součástí Pavliny práce je také poradenství pro rodiče i jiné blízké uživatelů drog. „Tato služba je spíše na objednání, ale občas se stane, že se tu někdo zastaví s tím, že hledá pomoc pro své dítě či partnera. A tak si spolu sedneme a probereme možná řešení,“ říká.

Významná část práce se odehrává v terénu — vyráží zejména do Uherského Brodu, Starého Města, ale i do Bojkovic a širšího okolí Uherského Hradiště. Při takových výjezdech může dojít ke konfliktu, platí proto pravidlo chodit minimálně ve dvojicích. „V situacích, kdy už hrozí konflikt, je nejlepší odejít,“ tvrdí.

Pavlu baví poslouchat příběhy druhých a pomáhat jim z nelehkých situací, považuje si ale i týmu dobrých kolegů. Důležitou vlastností pro tuto práci je trpělivost. „Myslím, že zvládám vyjednávat a předcházet konfliktům. Jsem člověk, který vyjde skoro s každým,“ říká. Přestože se její obor leckdy setkává s nepochopením, její blízcí na něj nahlíží jako na záslužnou činnost.

Aby byla při práci v pohodě, pečuje o svou duševní hygienu. Přijít na jiné myšlenky jí pomáhá manuální činnost na zahrádce, návštěva divadla nebo pohyb. „Nejsem velký sportovec, ale pečuju o své tělo, proto se snažím cvičit, chodím na procházky a v létě plavu,“ přibližuje. Jejím gró je nenosit si práci domů. Velké změny přinese září, kdy nastoupí na místo vedoucí, což už jednou dělala, ale teď to přece bude jiné. Už teď se Pavla těší na nové výzvy.

---

Text vznikl u příležitosti 30. výročí Společnosti Podané ruce. Příběhy jsou skutečné, avšak mohou být anonymizované nebo s pozměněnými jmény za účelem ochrany soukromí. Popisované životní situace odpovídají době vzniku textu a nemusí odrážet současný stav klientů ani aktuální personální složení organizace.