Jmenuji se Miroslav Zachovalý. Vystudoval jsem psychologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Profesně se věnuji problematice závislostí posledních pět let. Z původní dobrovolnické činnosti a několikaleté práce v drogovém terénu se vyvinula moje momentální profesní cesta psychoterapeuta. Pole mého zájmu v psychoterapii je širší, opírám se však o znalosti závislostní problematiky, které jsem nabyl v práci v drogových službách. Vzdělávám se v dlouhodobém psychotepeutickém výcviku v analytické psychologie C. G. Junga při České společnosti pro analytickou psychologii (ČSAP).

Psychoterapii se věnuji, protože mě baví naslouchat lidem a jejich příběhům. Cesta k porozumění a pochopení je někdy spletitá a také nepříjemná. Věřím však, že duše člověka je mimořádně zajímavá a její objevování je pro každého velkým dobrodružstvím. A jak to tak bývá, to je plné překvapení, důležitých setkání, tajemných symbolů, ale někdy také zklamání a obav.

Kromě psychoterapie se věnuji hudbě. To je moje vášeň a dalo by se říci, že i závislost. Rád objevuji cokoli nového a nepoznaného. S tím se pojí moje velká náklonnost k cestování a přírodě. Jak pravil Juvenalis: „Nikdy k nám nemluví jinak příroda a jinak moudrost“.

Jsem psycholožka a terapeutka se systemickými a na řešení zaměřenými kořeny. V Terapeutickém centru v JMK pracuji od června 2017 – nejdříve jako psycholožka, terapeutka, od roku 2021 i jako vedoucí projektu Centra komplexní péče pro hazardní hráče v JMK, který nabízí podporu a pomoc problémovým hráčům a sázkařům a jejich blízkým.

S klienty pracuji individuálně i v rámci společných sezení (párových a rodinných), podílím se na vedení terapeutických skupin.

Jak pracuji aneb na co se zaměřuje systemická terapie

S klienty hledám odpovědi na otázky zaměřené na žádoucí budoucnost, jako třeba:

• Jak vypadá váš život bez problému?
• Co by se změnilo, kdyby problém zmizel?
• Existují už teď chvíle, kdy se neobjevuje?
• Co k tomu přispívá?

Ve spolupráci podporujeme silné stránky:

• Každý klient má své dovednosti, na kterých může stavět. Hledáme způsoby, jak je posílit.
• Vztahy, prostředí a jejich propojování hrají zásadní roli. Společně s klienty hledáme nové perspektivy a souvislosti.
• Zaměřujeme se na konkrétní dovednosti a posilujeme odpovědnost za proces změny.
• Místo zaměření se na problém, hledáme a rozvíjíme to, co už funguje.

Jak trávím čas, když nejsem v práci?

V životě se snažím mít tři oblasti aktivit – 1. co mě uživí a zažívám v ní pocit smysluplnosti. 2. kterou se postarám o svoje tělo a 3. která se postará o to, že mi nezakrní tvořivost a hravost. Takže mě mimo práci najdete nejčastěji s dobrou knížkou (doporučuju například Proč spíme od Matthewa Walkera, Lidstvo od Rutgera Bregmana, nebo Divnou planetu od Natea Pylea). Taky chodím s batohem po horách (když se mi podaří zrovna mít dobré boty, protože si je tradičně z nějakého důvodu kupuju o číslo menší). Sociální nádobky mi plní čas s přáteli a rodinou a improvizační divadlo.
 
 
 
 
 
 
 
 

Vystudovala jsem sociální práci na UP a CARITAS-VOŠ v Olomouci. Do Brna jsem přišla kvůli magisterskému studiu HR na MU Brno. V Brně žiji už deset let, ale pocházím ze sudetské vesnice. Od tama pochází i moje komplikované německé příjmení (čti: Krojcigrová).

Do organizace Podané ruce jsem nastoupila nově v lednu 2024 na pozici sociálního pracovníka: dluhové poradkyně. Můžeme spolu řešit záležitosti typu finančního rozpočtu, finančního plánování, obecně přístupu k penězům, přes komunikaci s věřiteli nebo podání samotné insolvence.

K mým velkým vášním patří kvalitní výběrová káva a čokoláda. Ráda utíkám za klidem do hor, k mým domácím mazlíčkům, k zajímavé knize, filmu nebo sportu.

Těším se na vzájemnou spolupráci 🙂

Má cesta k pomáhající profesi byla dlouhá a plná různých křivek, vzestupů i pádů. Přesto věřím, že vše se dělo tak, jak mělo – i když to v daný moment nevypadalo jako přínosné či uspokojivé. Stejně jako v běžném životě, i v profesi pomáhajícího člověka zažíváme světlo i stín. A právě to považuji za přirozené a v pořádku.

Postupně jsem objevovala různé světy a reality lidí, s nimiž jsem pracovala – od osob s duševním onemocněním, přes lidi žijící v sociální exkluzi a kultuře chudoby, až po ty, kteří se potýkají se závislostí, seniory, rodiny, páry i jednotlivce, jež poznamenalo trauma. Každé setkání pro mě bylo jedinečné. Věřím, že i malé kroky mohou vést k velkým změnám, a proto je pro mě klíčové umět se postavit na místo druhého a vidět svět jeho očima. V rozhovorech se snažím být plně přítomná, zajímat se o příběh člověka a – pokud si to přeje – společně hledat, co v něm utvářelo jeho současné bytí.

Vystudovala jsem Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Magisterské studium v Brně jsem si pozastavila, protože mi nepřinášelo radost – a věřím, že člověk by měl následovat to, co ho skutečně naplňuje, aniž by tím ubližoval sobě či svému okolí. Aktuálně dokončuji vzdělání na Univerzitě Palackého a Vyšší odborné škole CARITAS v Olomouci.

Mým snem – a zároveň cílem – je zahájit psychoterapeutický výcvik. Chci jím nejen hlouběji poznat sama sebe, ale také porozumět tomu, jak může být psychoterapie nástrojem, který člověku umožní růst, uzdravovat se a nacházet vlastní smysl. Věřím, že právě skrze tento proces se mohu ještě více přiblížit svým klientům a stát se pro ně skutečně přítomnou oporou.

Moja cesta k terapii začala pri štúdiu Liečebnej pedagogiky v Bratislave, kde som sa zameriavala najmä na možnosti expresívnych terapií. Po príchode do moravskej metropoly, ktorú som si od začiatku zamilovala, som počas štúdia začala pedagogicky pracovať s deťmi a dospievajúcimi s autistickou poruchou. Som vďačná za túto skúsenosť, dodnes z nej čerpám. Postupne sa moje pracovné zameranie i seberozvoj začali uberať viac terapeutickým smerom a rozhodla som sa pre štúdium psychoterapeutického výcviku skupinovej psychoterapie v systéme SUR, kde zažívam bohatú sebeskúsenosť, formou výcvikovej komunity. Následne som mala možnosť terapeuticky pracovať s ľuďmi s poruchami príjmu potravy v skupinových programoch. V súčasnosti pracujem v organizácií Podané ruce, kde sa venujem zväčša ľuďom, ktorí sa nejakým spôsobom potýkajú s problémami s hazardným hraním, sázením a ich blízkym a v menšej miere sa stretávam i s ľuďmi s látkovou závislosťou.

Terapia dáva človeku priestor sa zorientovať „vo svojom vlastnom svete“ a ponúka možnosti zmeny. Na práci v terapií vnímam ako zásadné, vytvorenie bezpečného priestoru pre človeka, ktorý prichádza zdieľať svoje problémy a potrebuje podporu pri ich riešení a spracovávaní. Dôraz kladiem najmä na vzťah medzi klientom a terapeutom, kde si v spoločných dôverných dialógoch snažím pozorne všímať, čo sa klientovi deje a čo prežíva. Pokúšame sa tiež spoločne porozumieť tomu, ako minulé skúsenosti môžu ovplyvniť naše dnešné správanie a zistiť, akými spôsobmi môže klient sám ovplyvniť svoj budúci život dnes. Pri svojej práci sa snažím byť maximálne prítomná s klientom v procese uvedomovania si jeho dôležitých potrieb a ich postupnom naplňovaní. Pracovné stretnutia sú pre mňa veľmi obohacujúce a často inšpirujúce i pre môj osobný život.

Pocit blízkosti partnera a prechádzky so psom sú moje závislosti. Často si vychutnávam aj posedávanie pri káve a knihe osamote. Energiu občas rada čerpám vo vzťahoch s blízkymi priateľmi, pri jóge alebo arteterapii.

Poté, co jsem opustila svou původní profesi porodní asistentky, jsem v roce 2020 zakotvila ve Společnosti Podané ruce. Nejprve jsem pracovala jako zdravotní sestra v Substitučním metadonovém programu a v Psychiatrické AT ambulanci s MUDr. Markem. V současnosti působím jako psychoterapeutka v Terapeutickém centru Jihomoravského kraje. Jsem frekventantkou psychoterapeutického výcviku Poradenství a psychoterapie zaměřená na klienta dle C. R. Rogerse pod hlavičkou PCA Institutu Brno.
 
Ve všech těchto profesních rolích se mi prolíná jeden společný motiv — doprovázení a poskytování opory lidem v různých fázích jejich života. Být takovou součástí příběhů lidí je pro mě smysluplné a hluboce naplňující.
 
Nejraději odpočívám při prozkoumávání lesů a objevování krás přírody, pěstuju pokojové rostliny a věnuju se tvoření. Ráda také úplně vypnu hlavu v rytmu tance. To jsou pro mě cesty, jak být blíž sobě. Mám ráda chvíle, kdy se čas zastaví a já můžu jen být a žasnout.

Vystudovala jsem VOŠ Brno, nadále Univerzitu Karlovu obor Sociální politika a sociální práce. Současně studuji magisterský obor Sociální práce se zaměřením na poradenství na Masarykově univerzitě.

Absolvovala jsem pětiletý psychoterapeutický výcvik Terapie v postmoderně od Gaudie.Ve své terapeutické práci vycházím především z terapie zaměřené na řešení, narativní terapie a adiktologického poradenství.

Do Terapeutického centra v JMK jsem nastoupila v lednu 2023, kde poskytuji individuální, ale také rodinné a párové terapie. Mám také zkušenosti s vedením terapeutických skupin. V předchozích zaměstnáních jsem pracovala jako terénní sociální pracovnice v NZDM Likusák v Ratolesti Brno, nadále mám zkušenosti jako sociální pracovnice v Poradenském centru v Brně ve Společnosti Podané ruce.  Také jsem pracovala jako terapeutka v doléčovacím centru v Následné péči Kolping pro lidi s duální diagnózou.

Při práci s klienty je pro mě stěžejní, aby se cítili bezpečně a mohli mi důvěřovat. Jak jsem psala výše, využívám principy terapie zaměřené na řešení a narativní terapie. Věřím tedy, že změna je možná a probíhá neustále. Terapie je pro mě o změně a ráda s Vámi budu hledat možnosti, jak k ní dojít a mít se v životě spokojeněji.

Věřím, že každý člověk může objevit ve svém životě činnosti/ situace/ lidi, co nám mohou dělat radost. Mou radostí je tanec, hudba, procházky v přírodě, spánek, filmy a přítomnost blízkých lidí.

Budu se těšit na případnou spolupráci.

Pracovní, osobní historie

Odkud jsem přišla

Ze Společnosti Podané ruce o.p.s. z programu drogových služeb ve vězení a po výstupu z výkonu trestu

Jak vypadala moje cesta sem

Začala jsem pracovat v úžasném psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov v Praze, kde celkem pokrokovým způsobem pomáhali lidem s psychotickým onemocněním. Pak jsem pokračovala v metadonové programu v Brně a poté rovnou do Terapeutické komunity Podcestný Mlýn.

Co umím

Skupinovou psychoterapii, drogové poradenství.

Na co jsem hrdá

Na vztahy a setkání, které vznikly během možnosti pracovat s lidmi.

Když se ohlédnu, tak vidím

Zajímavé příležitosti i cestu, kdy jsem se snažila učit od lidí a ze situací, které jsem potkávala.

Proč jsem tady a proč dělám to, co dělám

Proč terapeutické centrum: možnost samostatně pracovat, pozitivní vztah s lidmi kolem mě.

Proč Podané ruce: doporučení předchozích kolegů, kde se pracuje s lidmi psychoterapeuticky, vstřícně, lidsky, rovnocenně.

Proč práce se závislostmi: ze začátku náhodně posléze jsem objevila skutečnost, že závislost je všude přítomná vlastnost lidská, kterou stojí zato dále zkoumat.

Co mě sem přivedlo

Snad touha být s lidmi v aktivním terapeutickém vztahu a tím neztrácet kontakt jak sama se sebou tak i s určitou skupinou lidí

Pro co ráno vstávám s radostí z postele

• pro zajímavost setkání, prožitků
• úsměv, vlastní užitečnost

Jak pracuju

• Víc naslouchat, nebo se víc ptát? - víc naslouchat
• Na své práci miluju: naději, že změna je možná
  
  

Co bych vzkázala (zájemcům o terapii, případně obecně)

Změnit můžete i nemožné, postupně krok po kroku.

O mě, kdo jsem:

• Můj sen – být v kontaktu sama se sebou, umět být v klidu i v neklidu kolem mě, naučit se windkiting
• Moje závislost - moje rodina, vztahy s ní, sport a pohyb
• Moře nebo hory (les) - hory i obojí
• Zmrzlina nebo horká čokoláda- zmrzlina
• Zima nebo léto – obojí
• Když se podívám do zrcadla, tak vidím člověka, co se pokouší vždy najít nějakou cestu
• Ve volném čase mě najdete – v běhu, na kole, na vodě, v pohybu, …
• Kdybych měl/a 1.000.000,- Kč – procestovala bych je za sportovní zážitky

Jsem psycholožka a psychoterapeutka, vystudovala jsem psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po studiu jsem nejdříve pracovala jako školní psycholožka na speciální škole, poté jsem několik let působila v manželské a rodinné poradně, kde jsem se věnovala individuální i párové terapii a poradenství. V organizaci Podané ruce působím od října 2025.

V práci s klienty vycházím z myšlenek C. R. Rogerse a jeho tzv. na osobu zaměřeného přístupu. Základní část psychoterapeutického výcviku v tomto směru jsem absolvovala v rámci PCA Institutu Brno. V práci s klienty je pro mě důležitá opravdovost, bezpečí a přijetí klienta s celým jeho příběhem. Věřím, že v takovém prostředí můžeme společně s klientem objevovat jeho vlastní cestu.

Volný čas trávím nejraději s rodinou, procházkami se psem a touláním po přírodě. Ráda se taky schovám pod deku s dobrou knihou a kávou.

Může to působit jako otřepané klišé, ale při setkání s klientem nebo klientkou je pro mě důležité právě ono setkání. Tedy to, že na jedné straně sice sedí člověk s určitými zkušenostmi a kvalifikací, ale oba spolu jsme lidé. Snažím se při setkáních s druhými vytvořit bezpečný prostor, v němž se společně můžeme setkávat nad tím, s čím druhý člověk přichází a co je pro něj podstatné. I tak, aby pak naše společné setkávání mohlo vést k většímu pocitu svobody a svobodnosti.

Na fakultě sociálních studií jsem vystudoval sociologii. Nyní ukončuji celoživotní vzdělávání na Pražské psychoterapeutické fakultě a též směřuji k dokončení daseinanalytického psychoterapeutického výcviku. Absolvoval jsem též dva roční běhy vzdělávacího programu Možnosti dialogu a řadu dalších kratších kurzů. V sociálních službách jsem se jako sociální pracovník pohyboval od roku 2016, od roku 2022 pak ve společnosti Podané ruce jako terénní sociální pracovník a poslední rok i jako pracovník internetové drogové poradny EXTC.cz.

Pokud zrovna nejsem v práci, těší mě saunování a fotografie, sdílení a blízkost, florbal a jakákoliv soutěžní hra, pole, lesy a dlouhé jízdy vlakem, dobrý film nebo ticho.

Jsem 32 letá matka dvou dětí.

Od svých 14 let jsem se potýkala s vlastní sebedestruktivní závislostí na návykových látkách.

V dospívání mi psychiatři diagnostikovali hraniční poruchu osobnosti, později bipolární poruchu osobnosti a poté smíšenou poruchu osobnosti. Nikdo mi už ale neřekl co to znamená a jak s tím pracovat, léky jsem žádné neužívala. Drogy byly mými  léky, dávaly mi možnost umět se vyrovnávat jak s vysokou intenzitou emocí, tak s vnitřní prázdnotou, zpětně bych řekla, že díky pervitinu jsem dokázala žít na tomhle světe . Myslela jsem si, že když „jen jsem“, tak jsem i  milována. Ale to byla pouze moje domněnka.

Po letech užívání se má identita začala rozpadat a vyústilo to až do toxické psychózy. Můj psychický stav mě nejednou dohnal až k pokusu o sebevraždu. Celý život jsem bojovala s těžkými depresivními propady, prázdnotou a nepochopením.

Drogy pro mě byly velice spirituální záležitostí, byly mou součástí, ovšem abstinence začala být po letech žádoucí.

Ze závislosti jsem se dostala díky vlastním zdrojům, především to bylo díky přijetí zodpovědnosti nad svým životem, odhodlanost žít a napravení rodinných vztahů. Také jsem začala intenzivně pracovat na svém seberozvoji za pomocí psychoterapeuta.

Po spolupráci s terapeutem jsem v roce 2020 nastoupila do  základního výcviku v Recovery koučování, kde byl můj terapeut jedním z lektorů. Výcvik mě velice oslovil a dalo mi to možnost abstinovat s lidmi, kteří si prožili to podobné. Bylo to klíčovou motivací – „nebýt v tom sama“.

Pojem recovery kouč,  by se dal volně přeložit jako průvodce zotavením. Je to někdo, kdo skrze svůj vlastní proces zotavení pomáhá druhým najít svou cestu ze závislosti. A já chtěla potom všem pomáhat ostatním a moci jim ukázat tu cestu ven též. Navíc, vyrostla jsem v komunitě uživatelů, byli jako moje rodina, s uživateli jsem si rozuměla nejvíce. Nechtěla jsem ze světa drog odcházet.

Po ukončení výcviku jsem byla přijata na pilotní projekt, na pozici Recovery koučky, do Terapeutického centra v JMK, společnosti Podané ruce v Brně, kde pracuji do nynějška.

Od roku 2020 se dále vzdělávám, různými kurzy teorie a praxe, přínosnými k terapii.

Jmenuji se Radovan Voříšek a to proto, aby se to dobře pamatovalo. Jsem ženatý pán. S manželkou jsme úspěšně vychovali čtyři děti. Stal jsem hrdým dědečkem pěti vnoučat (zatím).

Z vysokých škol se mi podařilo absolvovat Fakultu strojní – strojírenskou technologii, Fakultu stavební – učitelství odborných předmětů a na Masarykově univerzitě speciální pedagogiku – etopedii.

S Podanýma rukama spolupracuji od roku 1994. V roce 1995 jsem se stal zakladatelem a vedoucím Centra prevence v naší organizaci. Od té doby zde působím bez přetržky. Moji parketou se staly programy prevence drogových závislostí, které jsem tvořil a uskutečňoval. Na ty navazovalo poradenství a terapie pro jedince, kde přišla prevence pozdě nebo selhala.

V terapii se opírám o výcvik v Systemické psychoterapii vedený nezapomenutelným Vratislavem Strnadem. Posledních cca deset let, pracuji i s lidmi, kteří mají problémy se zvládání své agresivity a s jedinci se závislostmi v duchovní oblasti.

Jedinečnou zkušeností byly pro mě pracovní pobyty v Afghánistánu, kde mě místní bojovník naučil, že řešit se dá všechno, jen nesmí dojít náboje.

Kromě těchto činností se věnuji psaní poezie, malbě obrazů a vedení kurzů Alfa. Jsem jedním ze tří zřizovatelů Společnosti Podané ruce, členem komunity Emmanuel a supervizorem.